Jógu jsem objevila zhruba ve svých dvaceti letech, po první a na dlouhou dobu i
poslední lekci jsem si říkala "už nikdy více" nic nudnějšího jsem nezažila :-).
Ale jak praví přísloví "nikdy neříkej nikdy"... jsem se po třicítce ocitla také nějakou náhodou na své druhé
lekci jógy v životě a bylo to úplně o něčem jiném.
Z hodiny jsem odcházela s příjemně
unavenými svaly a s úsměvem na rtu i duši. Tehdy mi došlo, že jóga bude to pravé...
Po letech kdy jsem byla naučena veškerý svůj pohyb měřit, porovnávat s ostatními (tímto
zdravím své učitele TV zejména na ZŠ :-( ), a přitom vůbec v sobě nemám vrozenou
soutěživost :-), jsem najednou, no najednou zrovna ne, šlo to pomalu :-)) proplouvala
ásánami na vlně dechu a věnovala se jen sama sobě.
